Média nás každý den upozorňují na vytunelování různých bank, fondů, firem, ale nikdy nikdo nečetl o tunelování energetiky. I když je energetika pro obyvatelstvo životně důležitá a zákon č. 458/ 2000 Sb. hovoří o veřejném zájmu, nevěnují jí média ani politici jakoukoliv výraznou pozornost. Pouze si můžeme přečíst, nebo poslechnout názory, a to v mnoha případech chybné, na rozúčtování nákladů na dodávku jednotlivých energetických produktů nebo na osazení měřicí a regulační techniky.
Přesto mohu vyslovit zcela důvodné podezření, že se plíživým způsobem pozvolna dostávají energetická zařízení (a to především teplárenská, neboť jsou spravována většinou obcemi nebo jejich příspěvkovými organizacemi) do rukou zahraničních společností, a to bohužel v mnoha případech nespecializovaných v zemi původu na energetiku. Tyto společnosti provozu zpravidla nerozumí, nemají zpracovánu strategii a signály již ukazují na tzv. vybydlování technologie, což znamená, že bude provozována do okamžiku hrozby kolapsu a následně dobrovolně opuštěna.
Obcím pak zbudou pouze oči pro pláč a reálná možnost ohrožení obyvatelstva. Bohužel se tak v mnoha případech děje za pomoci bílých koní, tj. ambiciózních českých občanů, kteří si ve své namyšlenosti nedokáží představit dopad svého počínání.
Nejpropracovaněji působí firmy ze států sousedících s naší republikou, podle dosud neověřených zpráv proškolují české občany v nenápadném skupování technologií. Pokud je jim nabízen majetek formou pronájmu, jsou upřednostněny akciové společnosti. Následně dochází k přelití majetku bez doprovodného upisování akcií a pronajímatel ke svému zděšení posléze zjistí, že nejprve ztratil u společnosti majoritu a následně, což je daleko horší, i vložený majetek. Aby bylo dohledání ještě více zkomplikováno, mění se i sídlo firmy z kraje do kraje.
Bohužel často protivníkovi nahrává jakási lenost českých občanů získávat informace o nové legislativě a závazných právních postupech. Také je v mnoha případech zneužíván laxní postoj justice, rozporné výklady k těmto případům a nechuť kontrolovat, zda není některý ze statutárních zástupců již úpadcem ve shodném oboru.
Dnešní doba nám umožňuje prostřednictvím internetu s trochou pracnosti získat velmi zajímavé informace. To, že za některými transakcemi stojí zahraniční kapitál, je možné zjistit až hloubkovým průzkumem podle jmen a rodných čísel představenstva firmy. Ještě zajímavější jsou společnosti s ručením omezeným. Sejdou se tři společníci, kteří jen tak složí 100 000,- Kč a začnou pronájmem některých obecních zařízení. Po dvou letech zvýší základní jmění na 2-3 miliony a koupí od FNM další zařízení - energocentrum, většinou se jedná o areál úpadce, kde jsou rozprodávány jednotlivé budovy. Následně je základní jmění zvýšeno na 10 milionů a stejní lidé nebo sám jednatel společnosti zakládá další s. r. o., kde je základní jmění pronájmem a koupí další technologie navýšeno na 100 milionů korun. První společnost s r. o., kde se dá dohledat prvotní nesolventnost účastníků, je poslána do konkursu. Nová společnost se zajímá o další nájmy a koupi technologie, což jim nezkušené obce umožní, neboť jsou přesvědčováni o tom, že sami nesmějí překročit regulovanou cenu, požádat ERÚ o výjimku a tak se zástupci obcí cítí v pasti. Společnost znovu zvedá základní jmění na 200 milionů korun a najednou dojde ke změně zápisu u obchodního soudu opět v jiném kraji na akciovou společnost, jejímž majoritním a v mnoha případech i jediným akcionářem je zahraniční společnost. Skupování technologie se provádí po krajích. Tím je vyloučeno nebezpečí dotažení média v případě nespokojenosti odběratelů z nejbližší obce, resp. elektrárny. Jiná energetická média, kterými je plyn a elektrická energie tímto procesem netrpí tak výrazně, neboť jsou v čele těchto organizací většinou zkušení odborníci školení v zahraničí a plynové potrubí či kabel bez větších investic zvládnou přenos zprava do leva i z leva doprava, z kopce i do kopce, což teplárenské rozvody neumožňují a to ani při velkém kapitálovém potenciálu firmy.
Dalším nešvarem, který se rozmáhá, je decentralizace vytápění. Pokud vstoupíme do Evropské unie, budeme opět tlačeni v souladu se strategií států EU k centrálnímu vytápění, neboť se u této organizace rekrutují velmi vlivné a silné ekologické organizace, které si v mnoha případech uvědomují, jak je nedokonalé spalování problematické. V novinách si občané mohli přečíst o oxidech dusíku, který vzniká právě v malých plynových zdrojích a v parném létě vytváří jedovatý přízemní ozón, tato látka je rovněž karcinogenem. Řada obcí naletí plynárenské lobby i na prezentaci ceny plynu jako ceny (věcně usměrňované) tepelné energie. Posléze, kdy převezme provoz zkolaudovaného zařízení licencovaný subjekt, nemůžou se smířit s tím, že se cena tepelné energie pohybuje v lepším případě okolo 400 - 450,- Kč/GJ a to v mnoha případech proto, že se jedná o tzv. nenávratnou investici (předimenzovanou a předluženou), kterou bez připomínek schválí stavební úřad.
U finančních prostředků je zajímavé, že některé banky se spokojí s tím, že jim klient několik let řádně platí splátky a nepožadují žádné garance. Jak jinak si lze vysvětlit, že dva jednatelé, kteří založili několik teplárenských společností s. r. o., mají dluhy v desítkách milionů korun a stále slídí po nových a nových zařízeních.
Velkým úskalím české energetiky je legislativa a hlavně nezkušenost odpovědných pracovníků. Obce povětšinou nemají renomované a dobré právníky a v mnoha případech ani energetiky a stavaře na stavebních úřadech. Nátlak některých politiků na uvolnění trhu s energiemi a to prioritně v oblasti teplárenství, zrušení Energetického regulačního úřadu a přenesení kompetencí právě na obce, zavání z výše uvedeného důvodu korupcí.
Pokud půjde budoucí vývoj tímto směrem, musí se nejprve proškolit řada odborných pracovníků a především se musí ochránit majetek obcí a státu. Řada nájemních, a bohužel i kupních, smluv předkládaných k žádostem o licenci nemá právní náležitosti, majetek není vyspecifikován podle listů vlastnictví. Přílohou smlouvy nejsou ani ekonomické ukazatele a soupisy HIM a DHIM. Nájemce v těchto případech může vrátit po uplynutí lhůty jakékoliv zařízení, přeženeme-li to ad absurdum, může to být i šrot ze zahraničí.
Dále si musíme uvědomit i nebezpečnost těchto zařízení s možností velkých havárií bezprostředně ohrožujících zdraví a život občanů. Neplnění povinností vyplývajících z technických norem u vyhrazených zařízení nám bourá stále více objektů, ve zprávách se o těchto haváriích dovídáme skoro každých čtrnáct dní.
Rovněž si musíme uvědomit, že česká produkce zemního plynu pokrývá pouze zanedbatelné procento celostátní spotřeby a jinak jsme závislí na dovozu. Může se stát, a také se o to největší zahraniční partner snaží, že se zruší dlouhodobé smlouvy a nastoupí tržní ceny. Centrální zdroje vytápění mohou být, v případě energetické krize, během několika málo dnů přestavěny na jiný druh paliva, pokud je původní olejové hospodářství zachovalé, mělo by být zakonzervováno a využito například na snížení špičkové zátěže, tím se sníží ceny tepelné energie.
A závěrem prosté a trochu veselé konstatování. V případě výpadku elektrické energie si můžeme koupit louče a zvýšit pracovní úsilí při domácích pracích. Při užívání plynu pro vaření můžeme výpadek nahradit elektřinou, lihem či propan-butanem. V případě výpadku tepelné energie jsou bezprostředně ohroženy statisíce především sídlištních domácností. Nemají k dispozici komíny, hlavní jištění objektů by umožnilo při trvalém provozu pouze jedno až dvě topidla na domácnost, což by při velmi špatné akumulaci objektů zavinilo ve větších mrazech možnost úmrtí na podchlazení.
Apeluji tedy závěrem na všechny soudné občany této republiky.
Nepodceňujte rozvoj této studené války. Mohli bychom se výhledově stát vydíratelnými právě z neopomenutelné potřeby těchto životně důležitých produktů.
Miloslava Černá
| $Id: clanek.php,v 1.6 2002/10/09 00:02:53 short Exp $ |    |