Zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií stanoví a vyhláška č. 213/2001 Sb., kterou se vydávají podrobnosti náležitostí energetického auditu vymezuje rozsah budov a zařízení pro které musí jejich vlastníci zajistit energetický audit. Rád bych se dozvěděl odpovědi na následující otázky:
E. K.
Praha 2
Zajišťování energetických auditů u stávajících staveb.
Energetický audit zajišťují vlastníci stávajících budov či zařízení v případě, že celková roční energetická spotřeba těchto vlastníků dosažená ve všech jejich odběrných místech provozovaných pod jedním identifikačním číslem převyšuje vyhláškou stanovenou hranici, která je:
Energetický audit se zajišťuje pouze pro takové budovy, jejichž celková roční spotřeba je vyšší než 700 GJ/rok
Energetické audity se zajišťují pouze v případě dosažení obou podmínek tj. překročení stanovené hranice celkové energetické spotřeby vlastníka samotného (1500 GJ/rok resp. 35 000 GJ/ rok) a hranice energetické spotřeby uvažované budovy (700 GJ/rok)
Do energetické spotřeby budov se nezapočítává příslušná spotřeba paliva nebo energie zajišťovaná a hrazená přímo jednotlivými uživateli bytů nebo nebytových prostor.
Ze spotřeby paliv se do spotřeby budov a do spotřeby příslušných vlastníků započítává pouze ta část, která je využita pro výrobu tepla event. elektřiny. To znamená, že např. u organizací zabývajících se dopravou se nezapočítává spotřeba paliva využitého pro pohon vozidel apod.
Zajišťování energetických průkazů budov a energetických auditů u nových nebo rekonstruovaných budov
U všech nových nebo rekonstruovaných staveb pořizovaných z veřejných prostředků musí stavebník (vlastník stavby) zajistit vypracování energetického průkazu budovy v rozsahu stanoveném vyhláškou č. 291/ 2001 Sb. U takto pořizovaných staveb při jejich celkové energetické spotřebě větší než 1 500 GJ/rok musí stavebník (vlastník stavby) zajistit navíc vypracování energetického auditu.
U všech nových nebo rekonstruovaných staveb pořizovaných z neveřejných prostředků musí stavebník (vlastník stavby) v případě, že roční energetická spotřeba uvedené stavby je větší než 700 GJ/rok zajistit vypracování energetického průkazu budovy. U takto pořizované stavby při její celkové energetické spotřebě větší než 35 000 GJ/rok musí stavebník (vlastník stavby) zajistit navíc vypracování energetického auditu.
Každá fyzická nebo právnická osoba, která žádá v rámci realizace "Národního programu hospodárného nakládání s energií a využívání jejich obnovitelných zdrojů" (dále jen PROGRAM) o státní dotaci na příslušné racionalizační opatření zajišťuje vypracování energetického auditu.
Energetický audit musí zajistit také ten stavebník nebo vlastník budovy, který auditem prokazuje v žádosti o vydání stavebního povolení, že při výstavbě nové nebo při rekonstrukci stávající budovy není technicky možné nebo ekonomicky únosné splnit požadavky § 6 odst. 4 zákona č. 406/ 2000 Sb. (tj. dodržení přípustných energetických ukazatelů).
Energetický audit musí zajistit také každý výrobce tepla se zdrojem o součtovém výkonu nad 5 MW při budování nových nebo rekonstrukci stávajících zdrojů z hlediska zavedení výroby elektřiny, a každý výrobce elektřiny z tepelných procesů se zdrojem o součtovém, elektrickém výkonu nad 10 MW z hlediska zavedení dodávky tepla (u plynových turbin je hranice elektrického výkonu 2 MW a u spalovacích motorů 0,8 MW).
Další povinnosti vyplývající ze zákona č. 406/2000 Sb. pro vlastníka, který zajistil energetický audit.
Pokud byly energetické hospodářství a budova podrobeny povinně zpracování energetického auditu nebo pokud byla na zpracování auditu využita státní dotace, je jejich vlastník povinen podle § 9 odst 2 zákona č. 406/ 2000 Sb. poskytnout na vyžádání kopii energetického auditu MPO, SEI a místně příslušnému kraji a obci.
Organizační složky státu, organizační složky krajů a obcí a příspěvkové organizace, jsou povinny splnit opatření a lhůty stanovené v rozhodnutí, které k energetickému auditu vydala Státní energetická inspekce.
Termíny požadované pro zajištění energetických auditů
Organizační složky státu, krajů a obcí, příspěvkové organizace a ostatní právnické a fyzické osoby, které překračují u všech svých budov a zařízení (tj. ve všech odběrných místech) provozovaných pod jedním identifikačním číslem vyhláškou stanovenou mez roční spotřeby (1 500 GJ/rok příp. 35 000 GJ/ rok) jsou povinny zajistit u všech budov a zařízení s roční energetickou spotřebou vyšší jak 700 GJ/rok energetické audity do 3 let od účinnosti zákona č. 406/2000 Sb., tj. do 1. 1. 2004. Uvedená doba se prodlužuje o další dva roky, tj. do 1. 1. 2006 v případě, že je celková roční spotřeba příslušných vlastníků větší jak desetinásobek výše uvedených mezních hodnot (tj. 15 000 GJ/rok resp. 350 000 GJ/rok). Zákon však požaduje, aby byl v případě prodloužení lhůty energetický audit zahájen od 1. 1. 2003.
Pokud je v případě výstavby nebo rekonstrukce budov a zařízení vyžadován energetický audit, zajišťuje se vždy v časovém souladu s přípravou další nezbytné dokumentace.
Další poznatky
V privatizovaných budovách se na sdružení vlastníků jednotek vztahuje hranice celkové roční energetické spotřeby ve výši 35 000 GJ/rok, takže zpravidla pro svoji budovu energetický audit nezajišťují. Uvedená hranice platí i pro případ, kdy část neprivatizovaných bytů je dosud ve vlastnictví obce, která je členem sdružení vlastníků.
V případě typových domů v jedné lokalitě téhož vlastníka se shodným způsobem provedení a vytápění stačí zajistit energetický audit jen pro typického představitele těchto budov a uplatnit závěry auditu pro další budovy, které jsou stejného provedení, srovnatelného stáří, stejného způsobu vytápění a využívání apod.
Ing. Vincenc Staněk, SEI
Pan V. H. z jednoho SBD z Brna uvádí zkušenost z rozúčtování v domě jejich družstva:
V domě provedli montáž termoventilů, montáž poměrových měřidel (indikátorů), ověřili správnost dimenzování topné soustavy, vyregulovali soustavu ústředního vytápění.
Výsledky "měření" a rozůčtování prokázaly nepředpokládané skutečnosti:
podle "spotřebovaných" dílků bylo zjištěno že 129 radiátorů ze 450 bylo buď trvale uzavřeno nebo minimálně využíváno,
největší vykázané rozdíly ve "spotřebě dílků" jsou:
nejnižší nejvyšší jednopokojový byt 198 5 919 dvoupokojový byt 259 9 038 třípokojový byt 746 11 005 rozúčtování nákladů se pohybuje v tomto rozmezí:
jednopokojový byt 2 000 Kč - 9 000 Kč dvoupokojový byt 3 200 Kč - 13 990 Kč třípokojový byt 5 000 Kč - 17 000 Kč rozdíly 6 40 % jsou u 58 bytů ze 150 tj. u 38, 6 % bytů
Družstvo stojí před rozhodnutím:
schválit rozúčtování podle výsledků "měření" s rozdíly, jak uvedeno,
schválit rozúčtování podle započitatelné plochy a podle "měření" považovat za zkušební, čímž by připadlo na
(v průměru podle plochy) jednopokojový byt 6 146 Kč dvoupokojový byt 9 500 Kč třípokojový byt 12 020 Kč s tímto zdůvodněním:
- extrémní rozdíly 6 40% vznikly u velkého počtu bytů, což nelze akceptovat,
- výsledky "měření" nerespektují hlavní cíl, aby při stejné vnitřní teplotě, tj. při stejné úrovni vytápění byla úhrada vztažená na 1m2 přibližně stejná,
- pokud se v místnostech či bytech netopilo, jedná se o hrubé porušení topného režimu
Tolik věcně uvedl pisatel z Brna.
Co k tomu možno dodat?
Rozdíly v úhradách za vytápění odpovídají těmto teplotním rozdílům:
U jednopokojového bytu
činí rozdíl v úhradách
9 000 - 2 000 = 7 000 Kč, průměr činí 5 500 Kč, což odpovídá bytu s průměrnou vnitřní teplotou např. 18 °C. Při seriozní úvaze, že 6 % nákladů na vytápění odpovídá rozdíl ve vnitřní teplotě 1 °C, potom v daném případě na 1 °C připadá
(5 500/100) × 6 = 330 Kč. Rozdílu v úhradě 7 000 Kč odpovídá tudíž teplotní rozdíl
7 000 / 330 = 21,2 °C. Čili v bytě s platbou 2000 Kč to odpovídá průměrné vnitřní teplotě
18 - 10,6 = 7,4 °C, v bytě s platbou 9 000 Kč teplotě
18 + 10,6 = 28,6 °C. Při úvaze, že byt s nejnižší teplotou by měl 15 °C, potom byt s nejvyšší teplotou by měl 36,2 °C.
U dvoupokojového bytu
činí rozdíl v úhradách
13 990 - 3 200 = 10 790 Kč, průměr je 8 595 Kč. To odpovídá podle stejné úvahy rozdílu ve vnitřních průměrných teplotách 20,9 °C.
U třípokojového bytu
činí rozdíl v úhradách
17 000 - 5 000 = 12 000 Kč, průměr je 11 000 Kč. To odpovídá podle stejné úvahy rozdílu ve vnitřních průměrných teplotách 18,8 °C.
Nejsou teplotní rozdíly odpovídající rozdílům v úhradách za vytápění stejně velkých bytů ve stejném domě pravdě nepodobné a technicko fyzikálně nezdůvodnitelné? Jsou tudíž zdůvodnitelné uvedené rozdíly ve výši těchto úhrad?
Požádat čtenáře, kteří se o problematiku zajímají, aby se k uvedeným rozdílům v úhradách za vytápění vyjádřili a sdělili své zkušenosti s rozúčtováním.
Ing. Ladislav Černý
$Id: clanek.php,v 1.6 2002/10/09 00:02:53 short Exp $ |