(Dokončení ze str. 139 č. 4/2002)
Ano firma, která provádí rozúčtování má svůj výpočtový software, kterým rozúčtování provádí a který je jejím výrobním tajemstvím. Ovšem způsob jakým je vyúčtování prováděno vysvětlit musí. Není to však záležitost rozůčtovací firmy, ale majitele domu který má s touto firmou uzavřenou smlouvu o rozúčtování. Rozúčtování však musí provádět dle požadavku majitele domu. V mnohých případech se setkávám, že vlastníkovi domu je to jedno a přenese vše na rozůčtovací firmu, která ho ujistí, že vyúčtování provede dle norem ČSN EN 834 a 835. Je nutné však zdůraznit, že tyto normy nejsou v žádné naší legislativě zakotvené a jsou tudíž nezávazné. Lze je proto užít proto pouze na základě dohody mezi majitelem domu a rozúčtovací firmou. Mimo jiné firma, která Vám rozúčtování provádí se ani těchto norem nedrží, neboť tyto normy ve své obecné části mají ustanovení, že při použití této evropské normy v jiné zemi se norma musí přizpůsobit platné legislativě a prostředí, kde se užije. Toto rozúčtovací firma neplní, neboť vyúčtování tepla není provedeno v souladu s § 6 odst. 4. vyhlášky č. 245/95 Sb. ve znění vyhlášky č. 85/98 Sb. To znamená, že takovéto vyúčtování zakládá možnost porušení občanského zákoníku v § 451 až 454, neboť někteří uživatelé jsou zvýhodněni - obohaceni na úkor ostatních v domě.
Pokud zjistíte nedostatky při vyúčtování tepla, žádejte provedení analýzy vyúčtování u nezávislého odborníka, např. energetického auditora.
Dále píšete, že uživatelka společné služby vytápění v domě bydlící v podstřeší, již tři roky v bytě netopí. Tím ovšem řádně neodebírá službu, a tím způsobuje porušení tepelné stability domu a projevení studených mostů v okolních bytech což způsobuje vlhnutí a plísně. Porušuje tím občanský zákoník v § 689 a 690. Hlavní vinu ovšem na této skutečnosti nese majitel domu, neboť termostatické ventily nejsou zablokovány na 18 °C a dají se úplně vypnout. To ovšem znamená i to že otopná soustava v domě není vyregulována. Toto by měl majitel domu v rámci nové legislativy a to zákona č. 406/ 2000 Sb. nejpozději do roku 2004 vyřešit.
Ing. Vilibald Zunt
Pan A.Z. ze Stráže p. Ralskem se ptá, zda pro poměrné rozúčtování nákladů na TUV musí být použity vodoměry jako stanovená měřidla.
Podle § 3 odst. 3 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, v platném znění, se určují vyhláškou č. 263/2000 Sb., (kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu) stanovená měřidla k povinnému ověřování mj. při poskytování služeb. Dodávka teplé užitkové vody je službou poskytovanou s užíváním bytu. Toto ověřování u stanoveného měřidla proteklého množství teplé vody má dobu platnosti 4 roky, studené vody 6 roků.
Ve vyhlášce č. 262/2000 Sb., (kterou se zajišťuje jednotnost a správnost měřidel a měření) se stanoví postup při ověřování stanovených měřidel. Doba platnosti ověření se počítá od začátku kalendářního roku následujícího po roce, v němž bylo ověření provedeno. Platnost ověření měřidla zaniká, jestliže uplynula doba platnosti jeho ověření.
Pokud se provádí měření spotřeby TUV v bytech měřidly po době platnosti jejich ověření, jedná se o měření pouze pracovními měřidly, nikoliv zákonem č. 505/2000Sb., o metrologii, v platném znění, vyžadovanými stanovenými měřidly. V tom případě mohou být výsledky rozúčtování nákladů na TUV mezi konečné spotřebitele úspěšně zpochybněny.
Ing. Ladislav Černý
Následuje výběr z nejvíce frekventovaných dotazů k vyhlášce č.372/2001 Sb.
Jsme bytové družstvo ve smyslu § 221 odst. 2) obchodního zákoníku. Veškerou potřebu tepelné energie nakupujeme za regulované ceny na základě smlouvy o dodávkách tepelné energie ve smyslu § 76 a § 78 zákona č. 458/2000 Sb. Rozúčtování nákladů na konečné spotřebitele - uživatele bytu - provádíme podle § 685 odst. 2) a § 686 odst. 1) občanského zákoníku a podle svých stanov. Tím, že vyhláška č. 372/2001 Sb. řeší věci nájmu a plnění poskytovaná s užíváním bytů patří do působnosti občanského zákoníku a do působení energetického zákona nepatří. Žádáme o vysvětlení, proč ve vyhlášce není uvedeno pro koho vyhláška vlastně platí.
J. B. z Prahy 10
K Vašemu stanovisku, v němž vyslovujete pochybnosti ohledně platnosti vyhlášky ministerstva pro místní rozvoj č. 372/2001 Sb. ze dne 12. října 2001, kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele, uvádím:
Vyhláška byla vydána na základě zmocnění obsaženého v § 98 odst. 9 zákona č. 458/2000 Sb. k provedení § 78 odst. 5 tohoto zákona. Spolu s dalšími dvěma vyhláškami č. 152/2001 Sb. a č. 224/2001 Sb. nahrazuje od 1.1. 2002 vyhlášku č. 245/1995 Sb. v platném znění, vydanou podle zákona č. 222/1994 Sb. Nejde tedy o nový předpis, který je nositelem předmětné právní normy a nelze jej ani hodnotit Vaší formulací, že do působnosti energetického zákona nepatří.
Váš odkaz na občanský zákoník z hlediska věcné souvislosti s plněním poskytovaným v souvislosti s pronájmem bytu je formálně správný. Vyhláška č. 372/2001 Sb. reflektuje ustanovení §§ 695 a 696 občanského zákoníku, že úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu a způsob jejich placení stanoví zvláštní právní předpis. Pro dvě nejvýznamější služby poskytované v souvislosti s bydlením je to právě tato vyhláška č. 372/2001 Sb.
Pokud jde o byty v domech bytových družstvech, platí nadále vyhláška ministerstva financí č. 85/1997 Sb., o nájemném z bytů pořízených v družstevní bytové výstavbě a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním těchto bytů. V § 4 této vyhlášky je obsaženo ustanovení o cenách služeb, které se rozúčtují na uživatele bytů podle zvláštních předpisů. Zde je přímo uveden odkaz na vyhlášku ministerstva průmyslu a obchodu č. 245/1995 Sb. Uvedená vyhláška byla nahrazena, jak shora uvedeno, vyhláškou č. 372/2001 Sb. Tato úprava platí pro bytová družstva, která stavěla byty s finanční, úvěrovou a jinou pomocí družstevní bytové výstavbě. Pro bytová družstva, která vznikla za účelem vlastnictví domu (tzv. nová bytová družstva), platí výměr ministerstva financí č. 01/2002 (cenový věstník 18/2001), který přímo odkazuje na vyhlášku č. 372/2001 Sb. (část 6 bod 2 tohoto výměru).
Tepelnou energii nakupuje vlastník objektu podle obchodního zákoníku za ceny stanovené cenovým výměrem, dříve MF ČR, nyní cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu. Souhlasíme, že jde o obchodně právní vztah. Vámi zmiňované odkazy na ustanovení občanského zákoníku (§ 685 odst. 2 a § 686 odst. 1) však nejsou relevantní potřebě stanovení konkrétního způsobu rozvrhu těchto celkových nákladů mezi jednotlivé uživatele bytu. Nájemní vztah vznikající mezi vlastníkem domu (bez ohledu od druh a míru vykonávání vlastnických práv k dané nemovitosti) jako pronajimatelem bytu a uživatelem bytu jako jeho nájemcem je jedním z nejtypičtějších a v právní praxi nejrozšířenějších soukromoprávních závazkových vztahů. Proto způsob rozúčtování nákladů spojených s dodávkou tepla a poskytováním teplé užitkové vody při zabezpečení potřebné úrovně tepelné pohody a odpovídajícího komfortu v bytě je již vztahem občanskoprávním, s respektováním všech věcných souvislostí s fyzikálními vlastnostmi tepelné energie a požadavky na bydlení. Z tohoto důvodu občanský zákoník tyto souvislosti přímo neřeší, ale odkazuje na zvláštní právní předpis.
Pokud se domníváte, že můžete aplikovat lepší způsob rozúčtování a to za splnění nezbytného předpokladu, že stanovy Vašeho bytového družstva příp. další uzavřené smlouvy s uživateli družstevních bytů, kterými bytové družstvo zpřesňuje podstatné náležitosti nájemní smlouvy, toto umožňují, lze přistoupit podle jednoho ze dvou právních názorů k odlišnému od vyhlášky řešení. Tento názor se opírá o tvrzení, že pravidla pro rozúčtování nákladů na teplo a teplou užitkovou vodu jsou dispozitivní právní normu, působí podmínečně, resp. subsidiárně, tj. pro případ, že si strany smlouvy neujednaly něco jiného. V případě dispozitivních právních norem dává právo přednost vůli stran, tj. tzv. lex cotractus. Přijetím tohoto názoru se vystavujete ovšem riziku, že při soudním rozhodování občanskoprávních sporů bude Váš způsob posuzován ve vztahu k obecnému předpisu, kterým jsou pravidla stanovená vyhláškou č. 372/2001 Sb. a v kontextu ustanovení dalších na energetický zákon návazných vyhlášek z oboru teplárenství. Názor druhý, převažující, vychází ze stanoviska, že definiční znaky vyhlášky č. 372/2001 Sb. jsou typickými znaky kogentní právní normy, která působí bezpodmínečně. Účastníci právního vztahu si pod sankcí neplatnosti nesmějí ujednat nic, co by kogentní právní normě odporovalo. Zákon č. 458 /2000 Sb. v § 78 odst. 5 neuvádí možnost, aby si smluvní strany upravily svůj vztah jinak. Tím je zde patrna i zásadní odlišnost od ustanovení zákona č. 406 /2000 Sb., o hospodaření energií, kde v § 10 odst. 8 se pro platnost pravidel pro vytápění a dodávku teplé užitkové vody stanoví vyhláškou č. 152/2001 Sb. možnost výjimky z pravidel v případě dodávky uskutečňované pro byty při souhlasu alespoň dvou třetin nájemníků nebo vlastníků těchto bytů tím, že si tito stanoví odlišná pravidla za podmínky nepřekročení limitů stanovených vyhláškou a neohrožení zdraví a majetku.
Ing. Jiří Skuhra, CSc., MMR ČR
Je možné pro rozdělení základní složky teplé užitkové vody použít započitatelnou podlahovou plochu? Od minulé vyhlášky č. 245/95 Sb. je již "zaužíváno", že započitatelná podlahová plocha pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii obou vyhláškou dotčených služeb je stejná. Rozdělením na dvě různé podlahové plochy dojde nejen k větší složitosti sledování evidence (jiná je podlahová plocha pro nájem, otop, poskytování teplé užitkové vody, pro prodej bytů), ale tato změna nepovede k žádné úspoře (poměr mezi jednotlivými byty se téměř nezmění) a vlastníky a správce čeká opětovné vysvětlování změny konečným spotřebitelům.
R. S. ze Zlína
Skutečná podlahová plocha jednotlivých místností uvnitř bytu je vždy známa, poněvadž je výchozím údajem pro stanovení dalších úhrad za služby spojené s bydlením podle podlahové plochy. Navrhovaná odchylka (použití započitatelné podlahové plochy pro rozúčtování základní složky nákladů na teplo pro ohřev vody) vyžaduje příslušnou dohodu se všemi spotřebiteli, nemá však teoretické (fyzikální) opodstatnění.
Zpřesnění definice započitatelné podlahové plochy ve vyhlášce č. 372 /2001 Sb. je zdůvodněno základními fyzikálními vlastnostmi tepla, zejména v souvislosti s objemem vytápěného prostoru. V případě kriteria podlahové plochy pro účely stanovení základní složky nákladů při odběru teplé užitkové vody jde pouze o pomocné kriterium pro charakteristiku bytu a jeho vybavenosti, což je jiné zdůvodnění.
Ing. Jiří Skuhra, CSc., MMR ČR
Podle § 7 odst. 2 písm. e) vyhlášky č. 372/2001 Sb. se ve vyúčtování uvádí "spotřeba tepelné energie na vytápění za zúčtovací jednotku vyjádřená v GJ na m² započitatelné podlahové plochy". Je tato spotřeba podílem celkové spotřeby zúčtovací jednotky v GJ a započitatelné podlahové plochy bytů a "nebytů" (bez společných prostor)?
J. H. ze Zlína
Ano. Z definice započitatelné podlahové plochy ve vyhlášce je zřejmé, že společné prostory jsou vyjmuty. Měrnou spotřebu dle vyhlášky č. 372/2001 Sb. pro účely stanovení úhrad konečným spotřebitelům za tepelnou energii k vytápění nelze směšovat s měrnou spotřebou podle vyhlášky č. 152/2001 Sb., stanovenou jako podíl celkové spotřeby zúčtovací jednotky v GJ a podlahové plochy celého objektu (vč. společných prostor), na základě které v některých regionech dodavatel tepla např. kalkuluje cenu dodávky svému odběrateli.
Ing. Jiří Skuhra, CSc., MMR ČR
| $Id: clanek.php,v 1.6 2002/10/09 00:02:53 short Exp $ |    |