Bez ohledu na to, že u nás nájemné není nikterak ovlivněno polohou bytu v obytném domě, se rozúčtovávají náklady na vytápění úměrně výkonu otopného tělesa v místnosti, což nájemce nemůže nikterak ovlivnit. Podle některých odborníků a rozúčtovatelských firem je to tak správné a nevadí jim, že v témže domě platí nájemníci za vytápění pětinásobně rozdílné úhrady za vytápění 1 m² plochy bytu, i když jsou si vědomi, že nájemné z bytu vůbec není náročností na vytápění zohledněno.
Pisatel D. B. z P. se marně dovolává spravedlivého rozúčtování nákladů na vytápění podle vyhlášky a přikládá vyúčtování nákladů za vytápění svého bytu.
Rozúčtování je provedeno přehledně. V položce "Náklady na teplo" jsou uvedeny všechny údaje potřebné k rozúčtování nákladů na vytápění a jeho ověření:
|
Postup propočtu je v souladu s vyhláškou, pokud jsou tyto vstupní hodnoty správné. Námitka p. D. B. směřuje k rozúčtování spotřební složky nákladů tj. k údajům počtu jednotek odečtených na indikátorech a k provedené (neprovedené) korekci těchto údajů podle polohy bytu z hlediska náročnosti na vytápění pro zajištění stejné průměrné vnitřní teploty. Úhrada za vytápění jeho bytu ve výši 22 554 Kč se spotřební složkou 20 782 Kč se mu jeví jako nadměrná.
| ||||||||||
Z toho porovnání je zřejmé, že spotřební složka nákladů, která se vypočítává podle korigovaných náměrů na indikátorech, je v případě bytu p. D. B. 5,03 krát vyšší než je průměr za celý dům a celkový náklad na vytápění bytu p. D. B. je 3,82 krát vyšší než je průměr za celý dům.
Jestliže se běžně uvažuje, že rozdíl v průměrné úrovni vytápění (průměrné vnitřní teplotě) 1 °C představuje 5-10 % nákladů na vytápění 1 m² podlahové plochy, znamenalo by to, že byt p. D. B. byl průměrně během roku vytápěn na teplotu o (382 : 100) × 5 až 10 = 19,1 °C až 38,2 °C vyšší než činí průměr v ostatních bytech v domě. Není pochyb o tom, že tomu tak technicky ani fyzikálně nemůže být. Došlo pravděpodobně k pochybení při stanovení korekčních činitelů odečtů indikátorů.
Ve vyhlášce MPO č. 245/1995 Sb. se v § 6 odst. 4 stanoví: "Spotřební složka se rozdělí mezi spotřebitele úměrně údajům měřičů tepla nebo indikátorů s použitím výpočtové metody nebo korekcí, které umožňují rozúčtovat spotřební složku nákladů na vytápění podle polohy bytu".
V metodických pokynech MPO k této vyhlášce z 2. února 1996 se k tomu uvádí: "Spotřební složka nákladů se rozúčtovává úměrně údajům indikátorů, příp. měřičů tepla. Přitom se pro krajní byty, byty v nejvyšším podlaží pod střechou a jinak nevýhodně situované byty či nebytové prostory (např. nad průjezdy) uplatní příslušná korekce zohledňující nepříznivý vliv většího počtu přímo ochlazovaných stěn. Způsoby stanovení a uplatnění těchto korekcí se liší podle typu použitých indikátorů a určuje je jejich výrobce v technické dokumentaci k indikátorům. Od tohoto zohlednění nevýhodnosti situování bytu z hlediska vytápění bude možno upustit, až tato nevýhoda náročnosti na vyšší spotřebu tepla k vytápění pro dosažení stanovené teploty místnosti podle vyhlášky bude zohledněna v nižším nájemném nebo v nižší ceně bytu proti bytům výhodně situovaným (např. uprostřed domu)."
Vyhláškou MOP č. 85/1998 Sb., která mění a doplňuje vyhlášku MPO č. 245/1995 Sb. se odstavec 4 § 6 vyhlášky zpřesňuje takto: "Spotřební složka nákladů se rozdělí mezi spotřebitele úměrně údajům měřičů tepla nebo indikátorů s použitím výpočtové metody, která umožní rozúčtovat spotřební složku nákladů podle dosahované průměrné vnitřní teploty jednotlivých místností s otopným tělesem bytu nebo nebytového prostor".
Záměr tvůrců vyhlášky byl od prvopočátku zřejmý: zabezpečit, aby při stejné úrovni vytápění (stejné průměrné vnitřní teplotě) v bytech stejné velikosti v jednom domě, byla úhrada za vytápění stejná nebo alespoň přibližně stejná a to do doby, kdy rozdílné nároky na vytápění dané polohou bytu vlivem rozdílných tepelných propustností (odporů) stěn bytu budou promítnuty do nájemného z bytu nebo ceny bytu. Tento záměr byl a je podporován stávající legislativou v oblasti bydlení a stanovení nájemného z bytu. Kvalitu plnění poskytované služby vytápění spojené s užíváním bytu lze posuzovat jedině podle dosahované vnitřní teploty, nikoliv pouze podle množství tepelné energie dodané do bytu otopnými tělesy. Proto je i v nově připravované vyhlášce zpracovávané na Ministerstvu pro místní rozvoj princip rozúčtování spotřební složky nákladů na vytápění uvedený ve vyhlášce č. 245/1995 Sb., ve znění vyhlášky č. 85/1998 Sb. nadále zachován, ale s explicitním doplněním, že rozdíly v nákladech na vytápění připadajících na 1 m² započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u konečných spotřebitelů v zúčtovací jednotce 40 % oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období. Tento rozdíl v úhradách za vytápění při uvažované spotřební složce 50-60 % z celkových nákladů odpovídá reálně dosahovaným teplotním rozdílům v bytech ovlivňovaným jejich uživateli cca 3-7 °C.
Vzhledem k vyjádření zástupce firmy, která byla dodavatelem rozúčtování vlastníku (správci) domu, že "vysoké množství jednotek, které jsou u Vás (tj. v bytě p. D. B.) naměřeny, způsobuje otopné těleso v obývacím pokoji, které má 3165 Wattů. Pro porovnání součet výkonů zbývajících radiátorů činí 3790 Wattů", se lze důvodně domnívat, že ve výpočtu byla provedena korekce odečtu indikátorů pouze výkonem otopného tělesa a nebyla provedena korekce na polohu bytu. Tím byl pravděpodobně p. D. B. poškozen na úkor ostatních nájemníků v domě. Provedené rozúčtování nelze považovat za spravedlivé ani správné, protože neodpovídá vyhlášce.
Ing. Ladislav Černý
Čtenář našeho časopisu ze Zlína se dotazuje, jak je to s využíváním nebytových prostor v domě pro umístění technologie výměníkové stanice. Jedná se o technologické zařízení sloužící pro zásobování tepelnou energií i jiných domů než ve kterých je umístěno. Technologické zařízení je v majetku dodavatele tepelné energie. Dům, v němž je technologie výměníkové stanice umístěna, přešel privatizací z vlastnictví města do vlastnictví společenství vlastníků jednotek ve smyslu zákona č. 72/1994 Sb., ve znění dalších zákonů. Nový vlastník požaduje uzavření smlouvy na úplatný pronájem nebytových prostor, v nichž má dodavatel své technologické zařízení.
Podle mého právního názoru nepovažuji za oprávněný požadavek vlastníka, aby dodavatel platil nájem za legitimně umístěné zařízení v jeho domě, které slouží k dodávce tepelné energie do bytů, před nabytím účinnosti nejen zákona č. 458/2000 Sb., ale i zákona č. 222/1994 Sb. Tento názor opírám o ustanovení:
Citace uvedených ustanovení nezakládá právo na úplatu za oprávněně umístěné technologické zařízení v domě před termínem účinnosti zákona č. 222/1994 Sb. a zákona č. 458/2000 Sb. Není potřebné tato ustanovení dále jakkoliv komentovat. Poznamenávám pouze, že se samozřejmě přitom předpokládá, že umístění předmětných zařízení se uskutečňovalo v souladu s právními předpisy platnými v době realizace, Uzavření smlouvy o způsobu užívání prostor pro tato zařízení, o jejich údržbě, o přístupu k nim a pod. však považuji za užitečné pro obě strany.
Ing. Ladislav Černý
| $Id: clanek.php,v 1.6 2002/10/09 00:02:53 short Exp $ |    |