
Číslo 11/2002 (75) - VII. ročník
Ptali jste se...
Dotaz
Žádám o vysvětlení některých ustanovení vyhlášky č. 152/2001 Sb.
Konkrétně jde o to, že § 6, odst. 1 příslušné vyhlášky uvádí čtyři
typy úprav na rozvodu ústředního topení a z vyhlášky není zřejmé, zda
jde o možnosti nebo zda musí být za všech okolností splněny všechny čtyři
typy úprav.
V našem konkrétním případě se jedná o panelový dům se 60 bytovými
jednotkami, postavený v roce 1995. Teplo je do objektu dodáváno od
vnějšího dodavatele, tvoří navenek jednu zúčtovací jednotku s odděleným
měřením tepla pro ústřední vytápění a tepla pro ohřev TUV. Jde vesměs
o byty ve vlastnictví fyzických osob, navenek zastupovaných společenstvím
vlastníků ve smyslu zákona o vlastnictví bytů.
Systém ústředního vytápění v domě je řešen tak, že splňuje požadavky
vyhl. č. 152, § 6 odst. 1 v bodech a) ("zajištěno distributirem"), b)
i d).
Systém ústředního vytápění nemá splněn bod c), neboli instalaci
individuálních zařízení pro regulaci. Jinými slovy, na radiátorech nejsou
instalovány termostatické ventily.
Dovoluji si požádat o zodpovězení následujících bodů:
- za výše popsané situace musíme bezpodmínečně splnit ustanovení § 6,
odst. 1, písm. c) vyhlášky č. 152/2001 Sb.
- pro nesplnění bodu lze udělit výjimku, kdo ji může udělit a při
splnění jakých podmínek nebo doložených podkladů.
- je, nebo může být řešení situace, že společenství vlastníků nebude
s realizací instalace souhlasit, důvodem může být mimo jiné i to, že
není dostatečný objem financí ve fondu oprav a obyvatelé nejsou schopni
akci financovat sami. Co mohou v tom případě dělat obyvatelé těch
jednotek, kteří si jsou vědomi povinnosti zařízení instalovat a jsou
ochotni to financovat, ale nemohou akci pochopotelně prosadit, protože jde
o celosystémový zásah.
P. L. Brno
Odpověď
- vybavit vnitřní tepelné zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepla
konečným spotřebitelům stanoví vlastníkům budov § 6 odst. 7 zákona č.
406/2000 Sb.
- č. 152/2001 Sb. v § 6 odst. 1 specifikuje rozsah v uvedeném
zákoně požadovaných regulačních přístrojů pro regulaci dodávky tepla konečným
spotřebitelům takto:
- regulace teploty topné vody v závislosti na venkovní teplotě
- zónová regulace části vytápěné budovy
- individuální automatická regulace vnitřní teploty vzduchu ve vytápěných místnostech
- regulace tlakové diference
- přístroje uvedené pod písmenem "a" (regulace teploty topné vody) a pod
písmenem "b" (individuální automatická regulace teploty vnitřního vzduchu) je
třeba uplatnit ve všech případech. Výjimka pro uplatnění individuální
automatické regulace teploty vnitřního vzduchu (zpravidla pomocí regulačních
ventilů s termostatickými hlavicemi) existuje pouze v případech, kde
to nelze uskutečnit z technických nebo bezpečnostních důvodů.
- přístroje uvedené ad "b" (zónová regulace) a ad "c" (regulace tlakové
diference) se uplatní pouze v těch případech, kde to vyžadují konkrétní
podmínky (situování budovy vzhledem ke světovým stranám, různé akumulační
schopnosti nebo odlišný způsob využívání různých částí budovy, nevyhovující
hydraulické poměry v rozvodech ústředního vytápění po instalaci
individuální regulace).
- Vaim dotazům tedy uvádíme, že individuální automatickou regulaci
teploty vnitřního vzduchu pomocí regulačních ventilů s termostatickými
hlavicemi na jednotlivých radiátorech musí vlastník Vašeho domu uskutečnit,
a to nejpozději do 1. 1. 2005. Tato regulace představuje podle praktických
zkušeností nejen možnosti úspor tepla na ÚT ve výši cca 10 %, ale
i zlepšení celkové úrovně vytápění. Podstatné je, že automatický systém
této regulace udržuje požadovanou vnitřní teplotu ve vytápěných místnostech
i v době nepřítomnosti uživatelů bytů nebo nebytových prostor.
Ing. Petr Maršík
SEI
Dotaz
Naše firma provozuje mj. také malé zdroje tepla, ze kterých zajišťuje
ústřední vytápění (ÚT) a dodávku teplé užitkové vody (TUV) do bytových
domů. Jedná se o domovní nebo blokové kotelny. Z hlediska plnění
povinností vyplývajících pro vlastníky budov nebo zařízení z § 9
odst. 3 zákona č. 406/2000 Sb. tj. zajištění energetických auditů máme
následující dotazy:
- Platí i pro malé zdroje tepla (domovní či blokové kotelny) ustanovení
§ 10 odst. 3 vyhlášky č. 213/ 2001 Sb., případně za jakých podmínek?
- Jaké položky spotřeb tepla se u takovéhoto samostatně situovaného
zdroje tepla použijí pro stanovení mezní roční energetické spotřeby (700
GJ/rok)?
- Jaká změna je u zdroje tepla, který je přímo v objektu (domovní
kotelna)?
- Existují nějaké rozdíly mezi zdroji tepla na tuhá a kapalná paliva
a mezi zdroji tepla na plynná paliva z hlediska určení jejich roční
energetické spotřeby? Poznámka: Tento dotaz vychází z členění § 10
odst 4, vyhlášky č. 213/2001 Sb. na písm. "b" (nakoupený plyn pro vlastní
spotřebu) a na písm. "d" (nakoupená tuhá a kapalná paliva, pokud jsou
využita pro výrobu elektřiny nebo tepelné energie).
- Které položky ročních spotřeb se použijí ke stanovení roční energetické
spotřeby (700 GJ/rok) v případě, že příslušná právnická nebo fyzická osoba
vlastní pouze zdroj tepla a rozvod tepla je ve vlastnictví jiného právního
subjektu?
- Jaká část spotřeby paliva se započítává do roční energetické spotřeby
objektové kotelny v případě, že část tepla vyrobeného v této kotelně
se dodává do budovy jiného vlastníka?
P. J. Most
Odpověď
- Pro malé zdroje tepla jakými jsou blokové nebo domovní kotelny platí při
zajišťování energetických auditů v plném rozsahu ustanovení § 10
odst. 3 vyhlášky č. 213/2001 Sb. o mezní hodnotě roční energetické
spotřeby (700 GJ/rok).
- Do roční energetické spotřeby uvedených malých zdrojů tepla patří nakoupené
palivo použité pro výrobu tepla (po přepočtu podle výhřevnosti)
a nakoupená elektrická energie použitá k provozu zdroje.
- V případě domovní (objektové) kotelny, která je ve vlastnictví
majitele budovy se do celkové roční energetické spotřeby celého objektu
nezapočítává přímá spotřeba elektřiny nebo plynu uživatelů bytů nebo nebytových
prostor.
- Podmínky pro stanovení roční energetické spotřeby pro zdroje tepla podle
§ 10 odst. 3, 4 a 5 vyhlášky, jsou stejné jak pro výrobu tepla
z tuhých a kapalných paliv tak i pro výrobu tepla z topných
plynů. V případě topných plynů se do energetické spotřeby nezapočítává ta
část plynu, kterou příslušný vlastník po nákupu poskytuje dalším
odběratelům.
- V případě, že ve vlastnictví příslušné právnické nebo fyzické osoby je
pouze zdroj tepla (kotelna) se do její roční energetické spotřeby započítávají
příslušné energetické vstupy, tj. nakupované palivo použité pro výrobu tepla
a elektřina nakupovaná pro provoz kotelny.
- Do roční energetické spotřeby objektové kotelny se započítává spotřeba
paliva zakoupeného pro výrobu tepla a příslušná spotřeba elektřiny
nezbytné pro provoz zdroje bez ohledu, zda je část vyrobeného tepla dodávána
jinému právnímu subjektu.
Ing. Petr Maršík
SEI
Dotaz
Měla bych několik dotazů k problematice rozůčtování nákladů za dodávku
teplé a studené vody:
- Podle jakých předpisů se řídí rozúčtování nákladů za dodávku teplé
vody?
- Podle jakých předpisů se řídí rozúčtování nákladů za dodávku studené
vody?
- Jak se postupuje při rozúčtování uvedených nákladů v případě poruchy
spotřebitelských vodoměrů
- Jaký podíl nefunkčních měřidel vody je pro rozúčtování nákladů
přípustný?
- Lze provádět rozúčtování podle ročních směrných čísel spotřeby vody?
- Jaký je přípustný rozdíl mezi fakturačním vodoměrem dodavatele
a součtem spotřebitelských vodoměrů v budově? Pokud je rozdíl
překročen, lze účtovat spotřebitelům jen spotřeby podle spotřebitelských
vodoměrů?
A. CH. Praha
Odpověď
- Rozúčtování dodávky TUV se řídilo do 1.1.2002 podle vyhlášky č. 245/ 1985
Sb. ve znění vyhlášky č. 85/ 1998 Sb. Po tomto datu (od 1.1.2002) se
rozúčtování nákladů na dodávku TUV řídí vyhláškou č. 372/2001 Sb.
- Způsob rozúčtování dodávky studené vody (SV) řeší na každý rok cenové
výměry MF č. 01/příslušný rok, vydávané v cenovém věstníku MF.
- V případě výpadku měření u jednotlivého spotřebitele se jeho
spotřeba za neměřené období stanoví podle srovnatelného měřeného období,
případně jiným dohodnutým způsobem.
- V případě poruchy měřičů u více než 20 % až 25 % spotřebitelů
(horní hranice uvedeného rozmezí se uplatní v budovách s nižším
počtem spotřebitelů a naopak) se nepovažuje rozúčtování podle výsledků
měření za objektivní a rozúčtování se provede jako v případě, kdy
měření není instalováno tj v případě TUV základní složka podle podlahové
plochy a spotřební složka podle počtu osob. V případě SV se
rozúčtování provede podle počtu osob pokud neexistuje jiná dohoda.
- Roční směrná čísla spotřeby vody uvedená v příloze vyhlášky č. 144/
1978 Sb. (od 1.1.2002 vyhl. č. 428/ 2001 Sb.) nelze používat ke stanovení
spotřeby vody jednotlivých spotřebitelů v případě výpadku spotřebitelských
vodoměrů. Roční směrná čísla, která představují vždy součet spotřeby TUV
a SV u příslušného spotřebitele se uplatňují v případě výpadku
fakturačního vodoměru dodavatele, pokud není možno stanovit příslušnou velikost
dodávky ze srovnatelného měřeného období.
- Rozdíl mezi údajem fakturačního vodoměru dodavatele SV nebo celkového
vodoměru TUV a součtem údajů spotřebitelských vodoměrů nesmí být
nepřiměřeně velký, není však v žádném předpise vymezen. Pro dodávky TUV ze
společného místa přípravy (společná předávací stanice nebo společná výtopna) na
jednotlivá odběrná místa udává vyhláška č. 224/ 2001 Sb.(§ 2 odst. 9) jako
přípustnou hodnotu tohoto rozdílu 15 %. V případě, že je tato hodnota
překročena, vyhodnocuje se příslušná dodávka TUV jako kdyby nebyla
v jednotlivých odběrních místech (na vstupu do zúčtovacích jednotek)
měřena.
- Pro měření dodávky TUV nebo SV uvnitř zúčtovací jednotky je možno doporučit
uplatnění jako přiměřené hodnoty rozdíl mezi údajem celkového vodoměru na
vstupu do domu (zúčtovací jednotky) a součtem spotřebitelských vodoměrů 15%
až 20% (horní hranici pro budovy s nižším počtem spotřebitelů
a naopak). Při překročení uvedeného rozdílu musí vlastník budovy
neprodleně zajistit zjištění příčiny a uskutečnění nápravy.
- Protoe spotřebitelské vodoměry jsou jen poměrová měřidla, není možné jejich
údaje používat jako absolutní a účtovat v jejich výši příslušný odběr
a to ani v případě, že dojde k překročení stanovené meze
přiměřeného rozdílu.
Ing. Petr Maršík
SEI